Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy ocitnu v takové siti. Dlouholeté přátelství s mojí nejlepší kamarádkou se začíná pomalu lámat – a přitom by za tím měl stát někdo úplně jiný. Její vlastní manžel. Muž, který by měl být jejím bezpečím a oporou, se ke mně chová způsobem, který překračuje všechny hranice. A já teď nevím, co je horší – říct jí to a riskovat, že mě ztratí, nebo mlčet a nechat ji žít ve lži.
zdroj: istock.com
Přátelství, které trvalo celý život
S kamarádkou se známe od základní školy. Dospívaly jsme spolu, sdílely tajemství, první lásky i sny o budoucnosti. Vždycky jsme si byly blízké. Procházely jsme spolu vším, co život přinesl. Zatímco já jsem se provdala brzy a dnes jsem rozvedená matka samoživitelka, ona se vdávala teprve nedávno – za muže, který působí jako zajištěný a spolehlivý. Žádné děti, krásný dům, život plný pohodlí.
Dlouho jsem měla pocit, že jí to přeju bez jediné stopy závisti. Byla krásná, úspěšná, měla všechno, co jí kdy chybělo. A já byla ráda, že má vedle sebe někoho, kdo se k ní chová s respektem a obdivem. Alespoň jsem si to myslela.
Každé dítě s jiným mužem. Ale nikdy jsem nebyla spokojenější
Narážky, pohledy, doteky
Často jsme se navštěvovaly – většinou, když byl její manžel v práci. Občas se ale stalo, že jsem na něj narazila, třeba když jsem přinesla syna nebo zůstala déle. Nejprve to byly jen poznámky, které jsem přecházela. Dvojsmysly, které se daly pochopit i jako vtip. Ale pak začaly být jeho gesta jednoznačnější. Náhodné doteky, pohledy, které trvaly déle, než měly. A naposledy – site, na kterou se nedá zapomenout.
Počkal si na mě před toaletou, usmál se a řekl, ať někdy přijdu i bez kamarádky. Strčil mi do ruky papírek. Telefonní číslo. Když jsem ho doma otevřela, zjistila jsem, že je jiné než to, které mám uložené. Asi „soukromé“. A tehdy mě to úplně rozhodilo.
zdroj: istock.com
Nechápu, proč právě já
Jsem obyčejná. Rozvedená. S dítětem, věčně unavená a bez času na sebe. Vedle mojí krásné a upravené kamarádky si připadám jako stín. A právě proto nechápu, proč mě její muž balí. Ona je krásná, zajištěná, sebevědomá. Já jsem ta, co večer usíná s dítětem v náručí a snaží se dohnat práci z notebooku.
Přesto je to tak. Zjevně mu nestačí to, co má doma. A já nevím, jestli se s tím dá žít.
Ztratila jsem nejlepší kamarádku. A důvodem je její dítě
Říct jí to, nebo mlčet?
Celé dny nad tím přemýšlím. Pokud jí to řeknu, může to zničit naše přátelství. Co když mi neuvěří? Co když mě obviní, že jí závidím, že si něco vymýšlím? A co když mu uvěří víc než mně? On má za sebou postavení, peníze, důvěru. Já jsem „ta druhá“, snadno zpochybnitelná.
Na druhou stranu – mlčet a nechat ji žít vedle muže, který flirtuje za jejími zády? Je to fér? Co když se podobně chová i k jiným ženám?
Zatím se mu vyhýbám, jak jen to jde. Ale vím, že tímhle se to nevyřeší. Dřív nebo později si něčeho všimne – mého odstupu, mé nervozity. A já se bojím, že ten okamžik už nebude o volbě, ale o vysvětlení.
zdroj: istock.com
Někdy je největší zkouškou mlčení
Nevím, co udělám. Každý scénář bolí. Ať už jí řeknu pravdu, nebo ji budu chránit před tím, co sama nevidí. Vím jen jedno – že tohle je jedna z těch sití, kdy nemáte nikoho, kdo by rozhodl za vás. Jste na to sami. A každý krok může změnit všechno.
Tváří se jako dokonalý partner. Ale doma je to peklo
Text vznikl na základě skutečného příběhu čtenářky. Jména osob byla změněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
